Rozhlasové a televizní poplatky: Co platit (ne)musíte?

Výše poplatků

V České republice je vlastnictví rozhlasového nebo televizního přijímače spojeno s povinností platit koncesionářské poplatky. Tyto poplatky jsou důležitým zdrojem financování veřejnoprávních médií, Českého rozhlasu a České televize.

Domácnosti platí měsíčně 135 Kč, a to bez ohledu na počet přijímačů. Platba se vztahuje na rozhlas i televizi dohromady. Firmy a podnikatelé platí za každý přijímač zvlášť. Měsíční poplatek za rozhlasový přijímač činí 45 Kč, za televizní přijímač pak 135 Kč.

Od poplatků jsou osvobozeny určité skupiny obyvatel, například osoby starší 70 let, držitelé průkazu ZTP/P a osoby pobírající příspěvek na živobytí. Pro získání osvobození je nutné podat žádost příslušnému správci poplatků, kterým je Česká pošta.

Informace o rozhlasových a televizních poplatcích, včetně aktuální výše poplatků a způsobu jejich hrazení, naleznete na webových stránkách České pošty.

Platba poplatků

Rozhlasové a televizní poplatky jsou v České republice povinné pro všechny, kdo vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač. Výše poplatku se liší pro domácnosti a firmy. Platit můžete několika způsoby, a to buď jednorázově na celý rok, nebo ve splátkách. Pro platbu je důležité znát vaše variabilní a specifické symboly, které slouží k identifikaci vaší platby. Tyto symboly naleznete na složence, kterou jste obdrželi poštou, nebo na webu České televize či Českého rozhlasu. Pokud platíte poplatky poprvé, je nutné se zaregistrovat. Registraci provedete online na webových stránkách České televize nebo Českého rozhlasu, případně písemně na adrese dané instituce. Při registraci uvedete své osobní údaje a informace o vašem přijímači. Po registraci vám bude přiděleno unikátní identifikační číslo, které budete následně používat pro všechny platby. V případě jakýchkoli nejasností se obraťte na informační linku České televize nebo Českého rozhlasu, kde vám rádi poradí s platbou poplatků.

Osvobození od poplatků

V určitých případech je možné být od povinnosti platit rozhlasové a televizní poplatky osvobozen. Tato výjimka se vztahuje například na osoby pobírající starobní důchod, jejichž jediným zdrojem příjmu je tento důchod a osoby s invalidním důchodem třetího stupně. Dále jsou od poplatků osvobozeny osoby, které pobírají příspěvek na živobytí. Pro přiznání osvobození je nutné podat žádost příslušnému správci poplatků, kterým je Česká televize nebo Český rozhlas. K žádosti je potřeba doložit doklady prokazující nárok na osvobození, například potvrzení o pobírání důchodu. Osvobození od poplatků se vždy vztahuje na konkrétní místo trvalého pobytu a je nutné ho každoročně obnovovat. Je důležité si uvědomit, že pouhé nepoužívání rozhlasového nebo televizního přijímače neopravňuje k neplacení poplatků. Povinnost platit poplatky se vztahuje na každého, kdo vlastní zařízení technicky způsobilé k příjmu rozhlasového nebo televizního vysílání.

Slevy na poplatcích

Poplatky za rozhlasové a televizní vysílání jsou v České republice povinné pro všechny, kdo vlastní rozhlasový nebo televizní přijímač. Existují ale určité skupiny obyvatel, které mají nárok na slevu nebo úplné osvobození od těchto poplatků. Mezi ty, kteří mohou platit sníženou sazbu, patří důchodci pobírající starobní důchod, invalidní důchodci 3. stupně a osoby, které pobírají příspěvek na živobytí. Pro získání slevy je nutné doložit příslušné dokumenty, jako je například potvrzení o pobírání důchodu. Úplné osvobození od poplatků pak platí pro osoby nevidomé, osoby s těžkým sluchovým postižením a osoby, které jsou dlouhodobě umístěny v zařízeních sociální péče. Pro získání osvobození je nutné podat žádost a doložit ji patřičnými doklady. Informace o slevách a osvobození od rozhlasových a televizních poplatků, včetně potřebných formulářů, je možné najít na webových stránkách České televize a Českého rozhlasu. V případě nejasností je také možné kontaktovat infolinku České televize nebo Českého rozhlasu, kde vám rádi poradí s konkrétní situací.

Důsledky neplacení

Neplacení rozhlasových a televizních poplatků s sebou nese určité důsledky. Pokud poplatky neplatíte, Česká televize nebo Český rozhlas vás nejprve písemně upozorní na neuhrazenou částku a vyzvou vás k jejímu uhrazení. V případě, že dluh neuhradíte ani po výzvě, hrozí vám:

• Navýšení dlužné částky o penále, které se počítá z dlužné částky a doby prodlení.
• Vymáhání dluhu prostřednictvím exekučního řízení. V takovém případě vám hrozí zabavení majetku nebo srážky z platu.
• V krajním případě i trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.

Je důležité si uvědomit, že povinnost platit rozhlasové a televizní poplatky se vztahuje na každého, kdo vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač. Výjimku tvoří pouze osoby pobírající starobní důchod, osoby se zdravotním postižením a osoby s nízkými příjmy.

Informace o rozhlasových a televizních poplatcích, včetně výše poplatků a způsobu jejich placení, naleznete na webových stránkách České televize a Českého rozhlasu. V případě nejasností se můžete obrátit na jejich zákaznickou linku.

Využití poplatků

Poplatky vybrané z televizních a rozhlasových přijímačů slouží k financování veřejné služby v oblasti vysílání. Konkrétně jde o Českou televizi a Český rozhlas, které poplatky využívají k tvorbě a šíření programů. Tyto programy musí splňovat náročná kritéria veřejné služby, mezi něž patří objektivita, nestrannost, pluralita názorů a vysoká programová kvalita. Důležitou součástí jsou i pořady pro menšiny, dětské programy a podpora původní české tvorby. Díky poplatkům tak vznikají dokumenty, filmy, seriály, hudební a vzdělávací pořady, které by se na komerčních stanicích nemusely objevit. Poplatky rovněž umožňují České televizi a Českému rozhlasu investovat do moderních technologií a zajistit kvalitní signál po celém území České republiky. Financování z poplatků zaručuje České televizi a Českému rozhlasu nezávislost na politicích a inzerentech, což jim umožňuje plnit roli objektivního média a přinášet informace bez komerčního tlaku.

Srovnání rozhlasových a televizních poplatků v roce 2023

Položka	Česká republika	Slovensko
Výše poplatku za rozhlas	45 Kč/měsíc	4,64 €/měsíc
Výše poplatku za televizi	135 Kč/měsíc	4,64 €/měsíc
Celkem za rozhlas a televizi	180 Kč/měsíc	9,28 €/měsíc

Kritika poplatků

Rozhlasové a televizní poplatky v Česku jsou dlouhodobě terčem kritiky z různých stran. Odpůrci poplatků argumentují, že v dnešní době digitálního vysílání a internetu, kdy existuje nepřeberné množství alternativních zdrojů informací a zábavy, je existence koncesionářských poplatků anachronismem. Kritizují také výši poplatků, která je vnímána jako vysoká v porovnání s cenami komerčních streamovacích služeb. Dalším argumentem je netransparentnost vynakládání vybraných finančních prostředků. Občané často nemají dostatek informací o tom, jakým způsobem Česká televize a Český rozhlas s penězi z koncesionářských poplatků nakládají, což vede k podezření z nehospodárnosti a neefektivního nakládání s veřejnými financemi. Kritizována je i programová skladba České televize a Českého rozhlasu, která podle některých neodpovídá požadavkům a vkusu všech koncesionářů.

Rozhlasové a televizní poplatky jsou jako daně za možnost svobodně se informovat a bavit se. I když ne každý program nás osloví, je důležité si uvědomit, že tyto poplatky podporují nezávislost a rozmanitost médií, což je v demokratické společnosti klíčové.

Zdeněk Kovář

Budoucnost poplatků

V současné době prochází systém rozhlasových a televizních poplatků v České republice diskuzí o své budoucnosti. Stávající model, kdy každý, kdo vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač, platí koncesionářský poplatek, čelí kritice z různých stran.

Někteří argumentují, že v době internetového vysílání a streamovacích služeb je systém zastaralý a nespravedlivý. Poukazují na to, že mnoho lidí sleduje obsah online a klasické televizní a rozhlasové vysílání nevyužívá, přesto poplatky platit musí.

Další otázkou je efektivita výběru poplatků a výše nákladů na jejich administraci. Diskutuje se o možných alternativách, jako je financování veřejnoprávních médií přímo ze státního rozpočtu nebo zavedení systému dobrovolných příspěvků.

Zastánci zachování poplatků naopak zdůrazňují důležitost nezávislého a objektivního veřejnoprávního vysílání, které by bez stabilního financování nebylo možné zajistit. Argumentují, že veřejnoprávní média plní důležitou roli ve společnosti, poskytují kvalitní zpravodajství, vzdělávací programy a podporují kulturu.

Budoucnost rozhlasových a televizních poplatků je tak nejistá a bude záležet na politické shodě a preferencích společnosti. Je pravděpodobné, že diskuze o tomto tématu budou pokračovat i v následujících letech.

Alternativní financování

V dnešní době se stále častěji diskutuje o alternativních způsobech financování veřejnoprávních médií, tedy i České televize a Českého rozhlasu. Současný systém, založený na koncesionářských poplatcích, má své kritiky i zastánce. Kritici argumentují, že poplatky jsou nespravedlivé, protože je platí každý, kdo vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač, bez ohledu na to, zda sleduje či poslouchá vysílání veřejnoprávních médií. Navíc je obtížné kontrolovat, zda všichni poplatníci skutečně poplatky platí.

Zastánci koncesionářských poplatků naopak zdůrazňují jejich důležitost pro nezávislost veřejnoprávních médií. Tvrdí, že poplatky zajišťují, aby média nebyla závislá na reklamě a politické moci, a mohla tak plnit svou roli objektivního a nestranného zdroje informací.

Mezi navrhované alternativy financování patří například financování z daní, dobrovolné příspěvky diváků a posluchačů, kombinace daní a dobrovolných příspěvků, nebo financování z prodeje reklamního prostoru. Každá z těchto alternativ má své výhody i nevýhody a je předmětem diskuzí.

Informace o rozhlasových a televizních poplatcích, včetně výše poplatků a způsobu jejich placení, naleznete na webových stránkách České televize a Českého rozhlasu.

Mezinárodní srovnání

Česká republika se v rámci Evropské unie řadí mezi země s relativně nízkými rozhlasovými a televizními poplatky. V porovnání s Německem, kde se platí tzv. "Rundfunkbeitrag" ve výši 18,36 eur měsíčně (cca 450 Kč), je český poplatek 45 Kč za rozhlas a 135 Kč za televizi výrazně nižší. Podobně je tomu i v Rakousku, kde se platí tzv. "GIS-Gebühr" ve výši od 15 do 28 eur měsíčně (cca 370 - 700 Kč) v závislosti na spolkové zemi.

Na opačném konci spektra najdeme například Velkou Británii, kde se platí tzv. "TV Licence" ve výši 159 liber ročně (cca 4 500 Kč) za sledování televizního vysílání. Je však důležité zmínit, že britský poplatek pokrývá veškeré programy BBC, a to bez reklam. V některých zemích, jako je například Francie, je rozhlasové a televizní vysílání financováno z daní a žádné poplatky se neplatí.

Systém financování veřejnoprávních médií se tak v jednotlivých zemích liší. Zatímco v některých zemích jsou poplatky vnímány jako anachronismus a existuje tlak na jejich zrušení, jinde jsou považovány za důležitý nástroj pro zajištění nezávislosti a kvality veřejnoprávního vysílání.